Správce daně zjistil, že daňový subjekt uplatňoval jako daňově účinné výdaje na opravu a vybavení budovy, kterou nevlastnil. Pro prokázání oprávněnosti svého postupu předložil smlouvu o uzavření smlouvy budoucí kupní s účelem v budoucnu budovu koupit. Správce daně odkázal na §25 odst. 1 písm. u) ZDP s tím, že subjekt zhodnocuje cizí nemovitost a výdaje neuznal.

NSS uvádí, že podle závěrů uvedených v rozsudku NSS ze dne 25.11.2011 čj. 7 Afs 40/2011-69 ustanovení §24 odst. 1 ZDP nestanoví podmínku, že pro zjištění základu daně je možné odečíst pouze výdaje vynaložené v souvislosti s vlastním majetkem. Při posuzování, zda lze určité výdaje považovat za výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů je nutno vždy zohlednit skutečnou ekonomickou podstatu právních vztahů, s nimiž dané výdaje souvisí. To je na místě obzvláště v případě, jde-li o výdaj na jiný majetek než vlastní majetek daňového subjektu. Ze závěru rozsudku NSS ze dne 19.2.2009 čj. 1 Afs 132/2008-87 pak vyplývá, že výdaje nemusí zajistit příjem ihned v tom zdaňovacím období, ve kterém byly vynaloženy. NSS dospěl k závěru, že nemůže obstát závěr o tom, že daňovou uznatelnost předmětných investic do cizí nemovitosti vylučuje ustanovení §25 odst. 1 písm. u) ZDP. Je na místě posoudit, zda stěžovatel prováděl opravu, údržbu nebo technické zhodnocení a jaký je daňový režim takových úprav, a to i s ohledem na rozsudek NSS ze dne 25.11.2011 čj. 7 Afs 40/2011-69.